Na pivo
s rozumy v kapse
Pivní procházky Brnem s pivovarským historikem Filipem Vránou.
Pojďme spolu po stopách
pivního Brna
O tom, že fenomén pivního Brna skutečně existuje, svědčí zaplněné restaurace v centru města. Nabídka piv je pestřejší než v Praze a ceny dokonce mnohdy „vyšší“. Desítky značek z malých i velkých pivovarů opanovaly město, ve kterém se pivo vaří od středověku. Málokdo ale ví, že například pivovar Poupě byl kdysi městským pivovarem a že kromě „Starobrna“ jsme tu měli více než desítku podobných pivovarských továren, kolem některých chodíme denně, aniž bychom to tušili.
Historie brněnského pivovarnictví je pestrá a současnost jakbysmet, pojďme se tedy po stopách minulosti i současnosti vydat s odborným průvodcem, který o pivu píše knihy, vědecké práce, učí o historii pivovarnictví žáky jedné z brněnských vysokých škol a zároveň je členem poradního sboru Českého svazu pivovarů a sladoven, kde pomáhá zapsat českou pivní kulturu na světové dědictví UNESCO. Více ve videu: https://www.youtube.com/@ceskapivnikultura
I vy jste součástí tohoto dědictví tím, že chodíte do restaurací, kde se setkáváte s přáteli a vyměňujete si informace o pivu. Tak proč se o jeho historii a současnosti nedozvědět více.
Věděli jste, že
- Katedrála na Petrově skrývá i náhrobek sladovníka?
- V Brně působil nejslavnější sládek české historie?
- V Brně byla nejstarší sladovnická škola v Evropě?
- V centru funguje nejstarší český minipivovar?
- Na Pekařské je ruina velkého průmyslového pivovaru?
- Mendel pěstoval své hrachy ve stínu pivovaru?
- Moravia není jen moderní značka, ale kdysi obrovský velkopivovar?
- Cukrář Toman fušoval trochu do pivovarnictví?
- V centru byly i klášterní pivovary?
- Ve středověku se brněnské pivo nedalo skoro pít?
- Fenomén zeleného piva začal vlastně v Brně?
Fenomén
pivního Brna
Brno má bohatou pivovarskou historii. První, byť nepřímá zmínka o brněnských pivovarech je už v zakládací listině města z roku 1243, kdy král Václav jasně stanovil, že na míli od města nesmí být žádná krčma s výjimkou hostince U modrého lva na Starém Brně, který vydržel na svém místě až do roku 1934. Také sladovny napříště měly být za hradbami. O pivě zakládací listy nemluví vůbec, bylo již samozřejmostí.
S kvalitou pěnivého moku ve městě to ale ve středověku nebylo zřejmě valné. V polovině 14. století se objevovaly mezi měšťany časté žaloby na sládky, že pivo nelze píti, poněvadž je samá voda a příliš hořké z nezdravých rostlin. Konšelé svolali sládky a sladovníky a tázali se, proč v Brně nevaří se pivo tak dobré, jako například v Rajhradě, v Tišnově, v Blansku a jinde, „kudy táže voda teče“ a odkud lidé slad kupují? Sládci tvrdili, že se slad suší s třískami a drtinami, sladovníci namítali, že chmel ve vodě je nedovařený, a tak pivo zůstává trpkým. Konšelé ustanovili vydáním sladovnického řádu závazný poměr surovin, který museli sládci dodržovat pod hrozbou trestu.
Sládkovské řemeslo bylo zatížené řadou pověr a sládci do piva přidávali všechno možné. Změnit se to pokusil až nejslavnější sládek české historie František Ondřej Poupě. Ten v roce 1798 vyhrál konkurz na sládka v brněnském městském pivovaře (varna byla v místech dnešního Pivovarského domu Poupě). Málokdo možná ví, že když jde vedle na pár piv do proslulé pivnice U Poutníka, jde vlastně na spilku městského pivovaru.
Poupě ve svých spisech zdůrazňoval, že jen málokteré pivo je vařené podle zdravotních pravidel a zdraví je to nejpřednější, čím bychom se i dnes měli zabývat. Pivo se vařilo s přídavky bylin a všeho možného včetně semen blínu. Své kolegy nazýval rovnou traviči. „Jejich nevědomost, nebo zlost vždycky jest veliké provinění proti bližnímu, kteréž tím